Novoroční

Předně bych Vám chtěl popřát všechno nejlepší do Nového roku. Hlavně ať nám vydrží zdraví a pokud budou naše stavby rychle a bezproblémově probíhat, tak jedině dobře.

Doma jsme si už poměrně zvykli na samozamykání, dobu, kdy se zapíná alarm, zamykání a odemykání pomocí kódu, tlačítek, atd. Má to ještě svoje drobné mouchy, tak to se vyladí. Nedávno mi manželka povídá, že je moc ráda, že jsem ji přesvědčil, ať investujeme do Loxone, že je to super, což mě samozřejmě moc potěšilo. Opravdu to super je. Člověk si hrozně jednoduše zvyknul na samorozsvěcení světel pomocí PIRek až to stejné očekává i na návštěvách a diví se na toaletě, proč se jako ještě nerozsvítilo…? „Jo, aha, vypínač …“

Stejně tak jsme si zvykli na naše pětitlačítkové vypínače. Je to na vkusu každého z vás, ale mně osobně se moc řady vypínačů nelíbí. Někdo to ovšem může mít rád. My máme na většinu místností jeden. Na žaluzie, světla, přepínání režimů v domě, apod. Je to parádní. Dvě tlačítka jsou standardně pro žaluzie, hlavní pro světla a další dvě pro integrovanou hudbu. Tu my ale nemáme, takže máme dvě tlačítka volná pro všelijaké naše výmysly. Lze na to naprogramovat snad všechno. V kuchyni máme extra řízená světla nad pracovní plochou. V obýváku zase centrálně řídíme žaluzie v celém domě. Navíc na hlavním tlačítku lze vymýšlet taky dobré kombinace. Například tlačítko v obýváku je pouze pro obýváková světla, ale když odcházím z obýváku a chci za sebou zhasnout, tzn. světlo v obýváku, jídelně a kuchyni, zhasnu ho centrálně z jednoho místa. Naprostá pohoda. V budoucnu budou volná tlačítka v koupelnách využita pro řízení rekuperace. Pokud ovšem neplánujete řídit světla přes PIRka a vypínači je jen usměrňovat, tak vám Loxone vypínače nedoporučuji. Dotykové plošky nejsou totiž úplně šikovné ve chvíli, kdy ve tmě hledáte vypínač, takže většinou stisknete i jiné tlačítko nebo jiné gesto, takže se na první pokus kolikrát vůbec nerozsvítí. Nedokážu si tedy představit, že bych měl fungovat pouze na Loxonních tlačítkách.

A když jsme u rekuperace, takto vypadá webové rozhraní pro řízení rekuperace. Je v tom všechno důležité – teploty, nastavení výkonu, spotřeba, přepnutí Bypassu, apod. Nedávno jsem si s tím konečně trochu hrál a nastavil si tam nějaké intervaly, kdy chci větrat více (například před spaním, atd.). Do Loxone to ještě integrované nemáme, ale k tomu snad brzy dojde.

Z kraje nového roku nás navštívil náš elektrikář a konečně zapojil LED pásek na schodišti! Haleluja. Díky stmívatelným světlům bychom ho ani jako noční světlo nepotřebovali, ale vypadá sakra dobře. Navíc je světlo na schodišti hrozně vysoko, takže jsem docela rád, že už nebude potřeba večer svítit tou „pouliční lampou“. Když už jsme u LED pásku, podařilo se nám rozchodit i LED pásek nad kuchyňskou linkou. Taky paráda.

Pomalu tedy začínáme zapojovat všechny LED pásky v domě. Kromě toho nám eletrikář konečně zapojil zvonek, který ovšem z technické není úplně moc slyšet, takže v některých místnostech zůstaneme asi u blikajících světel při zazvonění. Taky už máme zapojenou většinu datových zásuvek po domě a došlo i k zapojení druhého „wifi talíře“ na chodbě v patře.

Co se týče inhibitoru do topení a vyřešení zápachu na záchodě, nebojte, nezapomněl jsem to tu rozvést. Jen u nás ještě nebyli vodaři. Respektive Martin se u nás už sice měl zastavit, ale zatím se mi neozval.

Šťastné a Veselé!

Rok se s rokem sešel a máme tu další Vánoce. Před rokem jsme dostali krásný dárek. Přišli nám namontovat okna. Přesněji 22. 12. to bylo hotové. To bylo tenkrát radosti. Tentokrát, po roce, už jsme ovšem uvnitř a bydlíme. Paráda. Nejlepší. Jupí.

Ovšem ještě náš čeká dodělat fasádu, bazén a obecně komplet venky a ploty. A to nezmiňuji to, co bude ještě potřeba dodělat uvnitř. Jako omítky v dětských pokojích nebo elektro. Tento rok pro nás byla dárkem návštěva od elektrikáře. Po měsíci. Uf. Konečně zprovoznil elektrické ovládání zámku u hlavních dveří, což je největší paráda. Máme to zatím naprogramované jen v základu a netušíme zatím proč, ale nefunguje paniková funkce, kdy se má zámek odemknout při stisknutí kliky. Ale to dořešíme. Teď vymýšlíme logiky, jak chceme, aby zámek automaticky fungoval a do toho ještě zakomponovat zapínání alarmu. Prostě zábava.

Dále jsme dostali dáreček v podobě namontování wifi pointů od Ubiqiti. Ne jen, že už nám nebude ze stropu viset tolik drátů, dokonce to vypadá hezky.

Dále tam máme konečně zapojená světla v kuchyni, kde je najednou světla až až. Současně mělo dojít k zapojení prvního LED pásku v kuchyni, ale ten z nepochopitelného důvodu nefunguje. Snad to nebude definitivní.

Předevčírem tu byla bouřka. Foukalo, pršelo. Znáte to. Máme meteostanici a žaluzie. Systém je nastavený tak, že pokud moc fouká, žaluzie vyjednou automaticky nahoru, aby nemohlo dojít k jejich poničení. My zrovna samozřejmě nebyli doma. A já blbec jsem dal LED vánoční osvětlení na žaluzie, ale strojek, ve kterém jsou baterky, jsem strčil dovnitř. Takže jak žaluzie vyjely, tak se krásně oba LED řetězy roztrhly. Jenže pomalu bych řekl, že se ze mě stává elektrikář, protože místo delšího rozjímání, jaká se nám to stala škoda, tak jsem dráty odstřihnul, očistil, strčil do wago svorek a vše zase krásně funguje.

No a aby to nebylo jenom pozitivní, tak mě čeká další řešení reklamace u truhláře, kde jsem zjistil, že z nepochopitelného důvodu chybí u jedné zásuvky kus mechanizmu, na kterém kolejnice drží samotnou zásuvku. Respektive ji nedrží, takže se nám dneska skoro celý šuplík s cennostmi vysypal. Dál jsem nalepil v šatně do stříně zrcadlo. Koupil jsem na to lepidlo mamut, no a po přibližně hodině visení šlo zrcadlo dolů pomocí gravitace. Naštěstí se nevysypalo, ale bylo na vyhození.

Abych to nějak ukončil. Přeji všem (stavařům i nestavařům) krásné svátky a ať je prožijete v pohodě, v okruhu přátel a rodiny. Těm, co staví, ať se daří, a těm, co to zatím plánují, ať se jim to podaří zahájit tou správnou nohou. Šťastné a Veselé!

 

Záchod vrací úder

Neuvěřitelné (skoro až filmové) příhody u nás stále pokračují. Bohužel. Tentokrát, jak napovídá název článku, se nám rozhodl pomstít záchod za to, jak jsme se ho dlouho snažili neúspěšně namontovat na zeď. Co se stalo se dozvíte o něco níže v textu.

Nejdříve začneme překvapením, které na nás ráno čekalo v domě, a tedy, že nám truhláři přivezli náš stůl. Olejem ošetřený masiv. Úplně nezapadá do našeho konceptu interiéru, ale schválně jsme si takový vybrali. Zaprvé, aby rozbil ten jednolitý styl, zadruhé, abychom měli pořádný stůl a zatřetí je prostě luxusní. Dva metry čtvereční parády. Už se těším, až se u něj normálně najíme. Ještě mít ty židle…

Pak jsem švagra nechal zapojovat světla. Jedeme přes wago svorky a zatím je úplně nezastrkujeme do stropu, abychom je nejdříve vyzkoušeli a případně jednodušeji vyndali a opravili.

K tomu přináším aktuální novinku, a to, že jsem si na zapojování koupil v Lidlu tuhle parádní výbavu, tak snad bude kvalitní. Na zapojování jsou vlastně jenom ty kleště a oholovač kabelů. Diamantové korunky jsou na vrtání do dlažby a utahovací kroužky se budou hodit na kde co. Za tu cenu? No neber to.

Já jsem se mezitím pustil do vymalovávání detailů kolem oken a v místech pro LED pásky. A co jsem neobjevil? Další zmrvený detail od našeho sádrokartonáře. Už mě přestává bavit to pořád opravovat. Snad to už byl poslední, ale moc tomu neveřím. Detail napojení rohu kuchyňského ostrůvku (na stropě). Bylo potřeba si vzít finální tmel a vyhladit to. Už jsem varoval před obkladačem, tak bych měl i před sádrokartonářem – doporučuji se vyhýbat panu Kašpaříkovi, který vystupuje pod firmou LOV stav. Pracuje po celé republice, takže není tak těžké na něho někde narazit. A hlavně nedělá jenom sádrokartony, ale „specializuje se“ snad úplně na všechno (kromě elektra, jak mi sám jednou říkal).

Přišel čas na storku se záchodem. To vám takto něco přemalovávám a najednou slyším „kap, kap“. Ohlédnu se a ona skapává voda podél odpadní trubky v technické místnosti. Zvláštní. Po detailním prozkoumání zjišťujeme, že voda začne více kapat, když se spláchne, ale i když se do záchodu jenom něco nalije.

Volám tedy na pomoc vodaře. Ti zjišťují, že voda protéká přes napojení pro odtah rekuperace. Jak je to možné? Voda při spláchnutí v rámci záchodu vystoupává i do odbočky pro odtah vzduchu z mísy. V archivu jsem našel foto, jak to vypadalo u jiného záchodu. Když to vodaři napojovali, strčili modrou trubku do redukce, která se napojila za záchod. Bohužel modrá trubka je vroubkovatá a neměla žádné těsnění, stejně asi jako redukce. Voda si tedy našla cestu a skapávala k odpadní trubce, kolem které protékala stropem až do technické. S Martinem jsem se domluvil, že oni vytáhnou „napojení“ o něco výše, kde se teprve napojí rekuperační trubka, aby se už nic podobného nemohlo stát.

Velmi zajímavé ovšem bylo, jak se dostali pod záchod v koupelně, kterou už máme obloženou. Tak nějak pořád nikdo neobložil niku nad záchodem (od doby, kdy se na nás vykašlal náš obkladač). A to byla nakonec naše záchrana před velkým bouráním, jelikož (sice netuším jak) se tudy vodaři dostali dolů a dali tam nové připojení.

Na mě zůstalo připojit ještě jeden záchod, ale to bude brnkačka, jelikož si jen sundám ještě neobloženou sádrošovou desku a bude to. Co jsem musel udělal na jimi přepojených záchodech, bylo přelepení spojení redukce a rekuperační trubky, aby odtah fungoval pouze přes záchodovou mísu a ne i z prostoru za záchodem. Při zapojování se mi podařilo také najít jeden ztracený Grohe těsnící kroužek, čímž jsem hned ušetřil 350 Kč.

To, že jsme měli hotovou pouze jednu koupelnu a již jsme zapojili záchod ještě před doděláním niky a dalších věcí, bylo nakonec velkým štěstím, jelikož když by bylo vše hotové a my teprve začali používat záchody a zjistili, že to takto protéká, nevím, co bychom potom dělali. Ježiš, to by bylo bourání… Měli jsme hodně velké štěstí.

Když už u nás byli vodaři, vyřešili nám taky problém s připojením odpadu pod dřezem. Tam totiž truhláři udělali takovou menší botu, a to, když nám koupili odpadkové koše, které budeme mít pod dřezem, až po zadní hranu skříňky a nenechali si žádné místo pro sifon. Ten tedy nebyl kam dát. Vodaři tedy museli udělat krkolomnější napojení přes husí krk, tak doufám, že to takto bude fungovat bez problémů.

Co dál? Zateplování. Od posledně jsme se moc neposunuli. Pouze jsme zalepili „překlady“ nad HS portály. Ty až zaschnou, tak je obrousíme. Vlastně celé „patro“ obrousíme, než budeme pokračovat dále.

Poslední zajímavostí jsou schody. Ty nám truhláři začali dělat. Bohužel tak úplně nesedí s naší podlahou, ale dá se to. Hned jsme museli ještě před jejich montáží oštukovat čela schodů, aby se to pak nedělalo úplně blbě. Truhláři nám taky hned namontovali madlo. Pod ním budeme mít LED pásek, ke kterému měl přijít kabel přes držák madla. Ten jsme si speciálně nechali objednat dutý. Nicméně, jsme se s truhláři úplně netrefili do stejné výšky. A to ani u jednoho ze tří kabelů. Takže jsme se švagrem museli madla i držáky sundat, zaříznout rýhu vedoucí od kabelu po střed držáku, vložit do rýhy kabel a vše zaspravit omítkou. Na fotce ještě nebyla zafilcovaná, takže to ještě nevypadalo moc dobře. Nicméně jsem se rozhodl madla nevrtat do doby, než budeme mít všechny stěny domalované.

Co bude následovat? No vlastně pořádně ani nevím, co dělat dřív. Můžu si totiž vybírat. Dovymalování všech pokojů včetně koupelen, které ještě nejsou ani napenetrované. Spravení barvy v místech pro LED pásky. Zapojování světel. Zateplování. Betonování kolem bazénu. Realizace plotů. Realizace ploché střechy nad garáží. Vymalování čel schodišťových stupňů. Samozřejmě některé věci jsou prioritnější, ale pálí mě stejně.

Odpočinkové práce: kroužení, skládání

Po předchozích dnech byl tento opravdu odpočinkový. Nejednalo se ovšem o práce, které by nebylo potřeba udělat. Právě naopak. Začněme vykroužením světel. 

Většinu už sice v přízemí máme vykrouženou, chyběly nám ovšem díry pro velká světla, na která nemáme vlastní vykružovák, takže musíme použít ten od elektrikáře. Práce s nastavitelným a plným vykružovadlem se opravdu nedá srovnat. Dost se u toho napráší, takže pak následoval úklid. Nyní už aspoň máme vykroužená všechna světla v obýváko-kuchyni a v přízemí už pak chybí jen po dvou světlech v technické a na záchodě.

Další na řadě bylo zapojení tří visacích světel nad jídelním stolem. To už by bylo dávno hotové, kdyby světla držela na obyčejných šroubech do sádroše. Bohužel se tak nestalo, takže jsme museli koupit speciální hmoždinky a pověsit světla na ně.

No a poslední pohodovkou bylo poskládání jedenácti kusů zásuvek do šatní skříně, které nám přišly z Ikea. Když jsme truhlářům oznámili, že do skříní budeme chtít Ikea zásuvky, moc se na to netvářili. Že mají speciální velikost a že potřebují vzorek, jinak to nemůžou udělat… Všechno jsme jim dodali a oni se s tím nějak smířili. 

Proč jsme se tak rozhodli? Tak zaprvé tyto zásuvky už nějakou dobu máme doma a jsme s nimi plně spokojení. Zadruhé se tím i něco ušetří, jelikož tohle má prostě Ikea levnější a kdyby nám do prostoru šatny vycházely rozměrově jejich skříně, tak bychom je možná ani na míru neměli. No a za třetí v tom vidíme možnost jednoduše dodatečně něco doplnit, předělat nebo vyměnit bez toho, abychom na to volali truhláře, ale jednoduše si to koupíme v obchodě. Třeba další šuplík. Jednoduše.

Odpoledne jsme se ještě s tchánem a švagrem pustili do přestavění lešení, abychom mohli zvesela pokračovat v zateplování.

Neuvěřitelné příběhy: Záchodová příhoda. Jo a zateplujeme!

Hned ráno se u nás zastavil tchán, který se pustil do spárování podlahy v hlavní koupelně. Nainstaloval také baterii pro bidetovou sprchu. To já jsem se s rodinou mezitím vydal s vozíkem do stavebnin, kde jsme měli připravené lepidlo od Profi V30 vybrané pro lepení polystyrenu. Byla toho celá paleta, takže z toho nakonec byly dvě otočky.

Po pár hodinách, když jsme se konečně vrátili na dům, již byla spárovací hmota zaschlá, takže se mohlo v koupelně vytřít. A poté jsme se rozhodli konečně nainstalovat záchodovou mísu. A stal se z toho tak trochu horor. Doporučení pro vás? Raději si snad nechte nainstalovat a zapojit záchodovou mísu od někoho, kdo se v tom vyzná.

Ze samotné realizace sice žádné fotky nemám, ale probíhalo to nějak následovně. Nejdříve jsme na závitové tyče, které jsou připevněné k předstěnové záchové konstrukci a které vykukují z obložené stěny, našroubovali dle návodu takové čepy, na které se záchod bude připevňovat. Poté jsme na ně nasadili tlumící podložku a následně i samotný záchod. Ten bylo potřeba následně přišroubovat takovými skrytými šrouby pomocí montážních prodloužených tyček, což se dělalo úplně naslepo, takže hodně blbě. Nejdříve se nám podařilo přichytit pouze jedním šroubem, ale druhý vypadnul. Takže musel záchod dolů. Přidělat šroub. Nasadit záchod na čepy a začít znovu. Podruhé se chytly šrouby oba, ale jeden byl nepochopitelně mnohem dále od stěny, takže byl záchod nakřivo. Takže musel záchod dolů podruhé. Přenastavit čepy a začít znovu. Tady jsme ukroutili první šroub. Takže jsem musel otevřít novou montážní sadu pro další záchod. Pak jsme ukroutili druhý šroub, takže už celá jedna sada byla v pytli. Teprve potom bylo konečně vítězoslavně hotovo. Po dvou a půl hodinách.

Aby toho nebylo málo, tak jsem na začátku zjistil, že v záchodu chybí tento velmi jednoduše vypadající gumový kroužek. Jedná se o těsnění na přívodu vody z nádržky přímo do záchodové mísy. Jak se ztratil? Kdo za to může? Nemám tušení. Ani nevím, zda ho tam nedali při montáži už vodaři nebo zda se ztratil až někdy později. Naštěstí máme ještě dva stejné záchody, takže jsem šel do vedlejší koupelny a vzal si ho tam. Švagr ho vzal, namazal Jarem, aby se do něj trubka lépe zasunula a „hoplá“. Kroužek mu vyskočil z ruky a spadnul někam do zazděného prostoru se záchodovou nádržkou. Z toho už jsem byl docela rozmrzelý, ale to neměl být ještě konec. Šel jsem tedy k poslednímu záchodu, vzal si tam kroužek, osobně jsem ho dal na přívodní trubku a záchod jsme namontovali. Pak jsem šel do koupelnového studia poptat dva tyto jednoduché těsnící kroužky. Naštěstí je umí dodat, ale jelikož je to Grohe nádržka, takže jde i o Grohe těsnící kroužek, je cena za nový jeden kus příjemných 350 Kč (slovy „třistapadesát korun českých“). Jako vážně? Kus gumy? Nerozumím tomu.

Když jsme patřičně odzkoušeli funkčnost záchodu, přichystala nám manželka první oběd v naší kuchyni, kterou si mezitím začala zařizovat. Paráda.

Odpoledne nám přijel na pomoc opět tchán, a jelikož bylo krásně zataženo, byl ideální čas na? Zateplování samozřejmě! Pustili jsme se do toho tedy po hlavě. Namíchat lepidlo, plošně ho mazat na desky polystyrenu tlusté 28 cm a rovnou lepit na stěnu. Kolem HS portálů jsem dával druhou vrstvu vzduchotěsné pásky. Lepivý konec na bok okna a perlinku zatáhnout do lepidla přímo na stěnu. To se následně hned překrylo deskou polystyrenu. Ty jsme moc nevyřezávali, kromě míst, kde byly kotvy pro okna. Přes rám okna se bude na ostění dodatečně lepit ještě polystyrenové desky tloušťky 4-5 cm.

Za zmínku pak ještě stojí montáž krabičky pro zásuvku na fasádě. Ty jsou speciálně koncipované proti vzniku tepelných mostů. Cena tomu odpovídá. Ale práce s nimi byla velmi jednoduchá. Konstrukce se přivrtá na stěnu, kabel se obalí do polystyrenu a je to. Celá krabička je potom obalená okolním polystyrenem. Nakonec jsme dojeli na vrch HS portálů. Než budeme moci příště pokračovat, musíme nejdříve dodělat chybějící lešení na celou stěnu.

Díval jsem se také na náš bazén a díra, kterou jsme pro něj vykopali, je obří. Myslel jsem si, že bude uložen mnohem více na těsno. Takto se na obbetonování spotřebuje neskutečně moc betonu. Musím ještě vymyslet nějaké šalování. Uvidíme.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Další den byl tentokrát „odpočinkovější“ (uvozovky jsou použity zcela záměrně). Pustil jsem se totiž do montáže digestoře, jejíž základní konstrukci jste mohli vidět už na předchozích fotkách s kuchyňskou linkou. Nejdříve bylo potřeba pořádně utáhnout samotnou konstrukci. K tomu mi nechal sádrokartonář matky s vloženou gumou, které by na závitových tyčích perfektně držely, kdyby na konci závitových tyčí byly samostatné matky zabraňující tyčím ještě hloubějšímu zašroubovávání. Jenže ty tam nebyly, takže se matky s gumou akorát s tyčemi protáčely a k žádnému reálnému přichycení nedocházelo. Možná jsem na to šel nějak špatně, ale koupil jsem normální matky a k tomu ještě kontramatky. Snad to splní svůj účel. Držet kontrukci digestoře a šroubovat u toho matky u stropu nebylo samozřejmě nic moc lehkého. Pak přišel na řadu kryt konstrukce. Ten se při skladování nějak ohnul či co a nebyl dokonale kruhový, takže dostat ho na konstrukci byl opět pěkný… náročná práce. Už jsem to vzdával, ale nakonec se to tam nějak podařilo dostat. A poslední bylo potřeba přidělat druhou půlku digestoře k té první. Co bych vám zdlouhavě popisoval. Zase to tam šlo mooooc „dobře“ (jo, zase ty uvozovky). Jednou mi u toho druhá část i spadla na desku, tak doufám, že to pak bude ještě funkční. Když bylo konečně vše zašroubované, byl to moc fajn pocit. Jinak pro info: digestoř jsme si vybrali nerezovou značky Guzzanti. Mají víc typů, ale ta cena už tak pěkná nebyla. Nicméně jsem slyšel, že vyjížděcí typ digestoře za varnou deskou stojí o dost víc.

Do odpočinkového dne jsem si dal ještě jednu lahůdku, a tou bylo seříznutí překážejícího U profilu držící sádrokarton, který mi tam dal sádrokartonář podle mě za trest. Že jsem se na něj málo usmíval. Na pomoc jsem si vzal flexu, ale úplně dobře to nedopadlo. Měl jsem několik bočních zářezů přímo do sádrokartonu. Na koneci to vypadalo dokonce o dost hůř, než je vidět na prostřední fotce. Když jsem měl dořezáno, tak jsem to kolem dokola obetřel finálním tmelem na sádrokartony. Výsledek podle mě dopadnul přijatelně.

Nejbláznivější den na stavbě

Dnešní článek by se klidně mohl rozdělit do několika samostatných článků, jelikož, jak napovídá název článku, na stavbě to byl absolutní blázinec. Proto i samotné sepsání tohoto článku bylo náročným slohovým výkonem.

V minulém článku jsem tak trochu zapomněl napsat, že tchán nejenom shodil špatně udělanou mozaiku, ale rovnou nahodil i novou. Už to dělal dost pozdě, takže foto jsem dělal až následující den. Nikdy to tedy ještě nedělal, ale nadával na to dost, jelikož ani ostatní části mozaiky nebyly úplně dobře, a proto musel navázat s novou mozaikou na již ne úplně dobře odvedenou práci. To znamená, že aby to nějak vypadalo, tak ji musel taky udělat ne úplně přesně. Nic moc pozitivního, ale vypadá to mnohem lépe. Jelikož se nám pan obkladač pořád neozval, nemůžu ho nikomu doporučit, takže od pana Petra Sedláře raději ruce pryč. Tchán se zastavil u nás ještě odpoledne a mozaiku kolem vany zaspároval, ale foto opět až v dalším článku.

Vraťme se ještě ovšem do rána daného dne, kdy nám dovezli první várku polystyrénu. Kam s ním? Samozřejmě do garáže. Na fotce je vidět garáž naplněná polystyrenem přibližně ze dvou třetin. Nemalá část ovšem ještě čekala na uskladnění před garáží. Bylo tam totiž potřeba nechat místo pro montáž garážových vrat, která už také můžete vidět na stejné fotce.

A takto vypadala zavřená večer, když je technik konečně dokončil. Ten byl u nás někdy od jedenácti. Tím, že byl celou dobu v garáži, tak jsem o něm skoro nevěděl. Pouze jednou mi volal a chtěl vědět, na které straně budeme mít pohon. Vzhledově jsme chtěli, aby vrata odpovídala oknům, ale odstín antracit byl za příplatek. Co ovšem bylo v základní ceně, byl odstín Satin Dark Grey, který kromě drobného vroubkování a občasné lesklosti jednotlivých „zrn“, vypadá téměř stejně jako naše hliníková okna. Troufám si říct, že na dálku to nepoznáte. Vrata jsou značky Novoferm. Speciálně jsme si dokupovali světelnou závoru. Cena je, tuším, nějakých 35 tis. Ohledně připojení na Loxone se teprve uvidí.

Od rána u nás také byli podlaháři a odpoledne byla podlaha položená ve všech místnostech. Původní domluva byla, že dodají rovnou i část lišt. Ty ale nakonec budou všechny až po montáži interiérových dveří. Podlahu jsme dali všude stejnou. Dlažbu jsme dali pouze do koupelen a na záchod. Celkově jsem zatím s podlaháři spokojen. Pěkně udělali poslední schod v patře. Vše několikrát penetrovali a přebrušovali. Podlaha vypadá moc hezky.

Další v pořadí dorazila na stavbu dovážka nábytku z Ikea. Vlastně jen rohový gauč, šuplíky do šatní skříně a nějaká výbava do kuchyně a koupelen. Vše jsme zatím hodili do zadního pokoje v přízemí.

Zároveň ovšem na stavbu dorazil i bazén. A v závěsu za ním i jeřáb, který ho měl uložit. Chlapi se spolu už nějak domluvili a uložení bazénu proběhlo celkem bez problému. Bazén jsme si vybrali laminátový. Ohledně bazénu připravuji samostatný článek, takže ho můžete vyhlížet. Je to teď ale hodně nabité, takže uvidíme, jak brzy se mi to podaří. Chvilku po tom, co se jeřáb složil a odjel, dorazil na pozemek i technik, který dovezl ještě technickou šachtu pro bazénovou technologii. Tu jsme spolu s ním a švagrem uložili již ručně (váha asi 70 kg, bazén měl asi něco přes 300 kg). Technik si veškerou technologii předchystal již předchozí den a šachta byla prakticky kompletní. Pouze zapojil světla v bazénu, pospojoval nějaké potrubí kolem bazénu a měl hotovo. Můžeme začít napouštět vodou.

V průběhu k nám přijel i eletrikář, který prodloužil kabely pro LED pásky u obývací stěny. Knihovna se tedy může realizovat. Dále zapojil indukční desku (štěstí, že u ní byl kabel, jinak mi elektrikář říkal, že bychom museli dokoupit kus měkkého kabelu, že se ten tvrdý, který vede z rozvaděče přímo do spotřebiče zapojit nesmí a ne všechny indukční desky u sebe tento kabel mívají) a zásuvky na kuchyňském ostrůvku. Nakonec ještě opravil fáze na tepelném čerpadle, které můžeme začít opět používat. Měl to celkem rychle a vše dopadlo dobře. Paráda.

Další, kdo u nás byl hned od rána, byli truhláři. Ti ohromně pokročili v instalaci kuchyňké linky, která je téměř hotová. Večer jsme již zapojili lednici, takže pro dovezení a vychlazení nějakých pivek je vše připraveno.

Abych nezapomněl, tak v průběhu dne se u nás zastavil ještě technik s kanalizační jímkou. Dovezl čerpadlo, které spustil do jímky, a vše i připojil, takže můžeme konečně začít zvesela vy víte co. K tomu by bylo ještě dobré nainstalovat konečně záchodovou mísu.

Poslední věc, kterou jsme tento den udělali a která mi udělala opravdu velkou radost, bylo dálkové nastavení Loxone serveru, takže jsem mohl konečně vyzkoušet, jak svítí náš lustr v obýváku. Upřímně, no není to krása?

Loxone žije!

Opět k nám nastoupili podlaháři. Očekával jsem, že dle dohody začnou s pokládkou podlahové krytiny v obýváku a kuchyni, kde se za dva dny začne instalovat kuchyň.

Nicméně podlaháři místo toho samonivelační stěrku opět v celém domě přebrousili a opět celou podlahu napenetrovali. Tedy já je to penetrovat neviděl, ale říkali, že to dělat budou. Na podlaze to moc znát nebylo. Místo toho byly na podlaze doplněny bílé „skvrny“, kde se zdálo, že dělali ještě vyrovnávací opravy s nějakou hmotou.

Bílou hmotu použili i na poslední schod, který byl hrozně moc nízko oproti vedleší podlaze, kterou zalili samonivelační stěrkou pořádně. Docela jsem se bál přes to chodit.

Se švagrem jsme se ještě před a během pokládky pustili do malování ostatních pokojů. Na obrázku je pokoj pro hosty, který byl zrovna po třetím nátěru. Poté jsem rovnou nasadil na rekuperační potrubí koncovku. Bohužel to nešlo u stropu seříznout bruskou úplně přesně, proto jsem musel ještě trubku trochu zbrousit. Podařilo se.

Potom jsme se pustili konečně do zapojování zásuvek. Nejdříve vše očistit. Krabičky vyčistit. Kabely oříznout. A strojky se mohly instalovat.

Odpoledne jsme se s manželkou pustili také do nakupování. Respektive jsme se vydali do prodejny nábytku, abychom si vybrali židle k jídelnímu stolu. Nakonec jsme (pravděpodobně) vybrali typ vlevo, jelikož byl pohodlnější a židle je hodně plastová, což znamená, že se tak jednoduše nezničí (tedy snad).

Původně k nám měl od rána dorazit elektrikář, aby se konečně pustil do zapojování rozvaděče. Ráno jsme ho na domě nepotkali, a po tom, co jsem mu volal, jestli tedy dorazí nebo ne, tak mi řekl, že dorazí zítra, což nebylo zrovna moc povzbudivé.

Další den jsem se švagrem opět pokračoval v malování pokojů. Je to pořád dokola. Je potřeba dělat opravdu vždy tři nátěry, jinak to trochu prosvítá.

Podlaháři přijeli dost pozdě ale přece a rovnou se pustili do pokládky podlahy v obýváku. Nejdříve jsme si určili v jakém směru se bude podlaha pokládat a pak mi přišlo, že podlahu znovu zbrousili, tentokrát skutečně napenetrovali, nechali chvíli zaschnout, natáhli lepidlo a pustili se do pokládky. Neskutečně jim to odsýpalo, takže měli hotovo relativně brzy.

Což bylo fajn, jelikož jsme se mohli se švagrem pustit do kompletace zásuvek. Poté jsme poprvé zapli vysavač do naší zásuvky, což bylo super.

To by se ovšem nikdy nestalo, kdyby k nám konečně nedorazil elektrikář. Prý u nás byl už někdy před šestou hodinou ranní. A skutečně to tak vypadalo. Loxone je oživené (i když ho zatím nemůžeme ovládat), a proto nám rozvadeč konečně bliká a „hučí“. Elektrikář končil někdy po obědě, takže toho zas tolik nestihnul. Zprovoznil nám silová světla v domě, která ovšem budeme moci ovládat přes telefon, až se nahraje program do Loxone, a pak nám také poběží už zásuvky v obýváku, kuchyni, ložnici a koupelně.