Záchod vrací úder

Neuvěřitelné (skoro až filmové) příhody u nás stále pokračují. Bohužel. Tentokrát, jak napovídá název článku, se nám rozhodl pomstít záchod za to, jak jsme se ho dlouho snažili neúspěšně namontovat na zeď. Co se stalo se dozvíte o něco níže v textu.

Nejdříve začneme překvapením, které na nás ráno čekalo v domě, a tedy, že nám truhláři přivezli náš stůl. Olejem ošetřený masiv. Úplně nezapadá do našeho konceptu interiéru, ale schválně jsme si takový vybrali. Zaprvé, aby rozbil ten jednolitý styl, zadruhé, abychom měli pořádný stůl a zatřetí je prostě luxusní. Dva metry čtvereční parády. Už se těším, až se u něj normálně najíme. Ještě mít ty židle…

Pak jsem švagra nechal zapojovat světla. Jedeme přes wago svorky a zatím je úplně nezastrkujeme do stropu, abychom je nejdříve vyzkoušeli a případně jednodušeji vyndali a opravili.

K tomu přináším aktuální novinku, a to, že jsem si na zapojování koupil v Lidlu tuhle parádní výbavu, tak snad bude kvalitní. Na zapojování jsou vlastně jenom ty kleště a oholovač kabelů. Diamantové korunky jsou na vrtání do dlažby a utahovací kroužky se budou hodit na kde co. Za tu cenu? No neber to.

Já jsem se mezitím pustil do vymalovávání detailů kolem oken a v místech pro LED pásky. A co jsem neobjevil? Další zmrvený detail od našeho sádrokartonáře. Už mě přestává bavit to pořád opravovat. Snad to už byl poslední, ale moc tomu neveřím. Detail napojení rohu kuchyňského ostrůvku (na stropě). Bylo potřeba si vzít finální tmel a vyhladit to. Už jsem varoval před obkladačem, tak bych měl i před sádrokartonářem – doporučuji se vyhýbat panu Kašpaříkovi, který vystupuje pod firmou LOV stav. Pracuje po celé republice, takže není tak těžké na něho někde narazit. A hlavně nedělá jenom sádrokartony, ale „specializuje se“ snad úplně na všechno (kromě elektra, jak mi sám jednou říkal).

Přišel čas na storku se záchodem. To vám takto něco přemalovávám a najednou slyším „kap, kap“. Ohlédnu se a ona skapává voda podél odpadní trubky v technické místnosti. Zvláštní. Po detailním prozkoumání zjišťujeme, že voda začne více kapat, když se spláchne, ale i když se do záchodu jenom něco nalije.

Volám tedy na pomoc vodaře. Ti zjišťují, že voda protéká přes napojení pro odtah rekuperace. Jak je to možné? Voda při spláchnutí v rámci záchodu vystoupává i do odbočky pro odtah vzduchu z mísy. V archivu jsem našel foto, jak to vypadalo u jiného záchodu. Když to vodaři napojovali, strčili modrou trubku do redukce, která se napojila za záchod. Bohužel modrá trubka je vroubkovatá a neměla žádné těsnění, stejně asi jako redukce. Voda si tedy našla cestu a skapávala k odpadní trubce, kolem které protékala stropem až do technické. S Martinem jsem se domluvil, že oni vytáhnou „napojení“ o něco výše, kde se teprve napojí rekuperační trubka, aby se už nic podobného nemohlo stát.

Velmi zajímavé ovšem bylo, jak se dostali pod záchod v koupelně, kterou už máme obloženou. Tak nějak pořád nikdo neobložil niku nad záchodem (od doby, kdy se na nás vykašlal náš obkladač). A to byla nakonec naše záchrana před velkým bouráním, jelikož (sice netuším jak) se tudy vodaři dostali dolů a dali tam nové připojení.

Na mě zůstalo připojit ještě jeden záchod, ale to bude brnkačka, jelikož si jen sundám ještě neobloženou sádrošovou desku a bude to. Co jsem musel udělal na jimi přepojených záchodech, bylo přelepení spojení redukce a rekuperační trubky, aby odtah fungoval pouze přes záchodovou mísu a ne i z prostoru za záchodem. Při zapojování se mi podařilo také najít jeden ztracený Grohe těsnící kroužek, čímž jsem hned ušetřil 350 Kč.

To, že jsme měli hotovou pouze jednu koupelnu a již jsme zapojili záchod ještě před doděláním niky a dalších věcí, bylo nakonec velkým štěstím, jelikož když by bylo vše hotové a my teprve začali používat záchody a zjistili, že to takto protéká, nevím, co bychom potom dělali. Ježiš, to by bylo bourání… Měli jsme hodně velké štěstí.

Když už u nás byli vodaři, vyřešili nám taky problém s připojením odpadu pod dřezem. Tam totiž truhláři udělali takovou menší botu, a to, když nám koupili odpadkové koše, které budeme mít pod dřezem, až po zadní hranu skříňky a nenechali si žádné místo pro sifon. Ten tedy nebyl kam dát. Vodaři tedy museli udělat krkolomnější napojení přes husí krk, tak doufám, že to takto bude fungovat bez problémů.

Co dál? Zateplování. Od posledně jsme se moc neposunuli. Pouze jsme zalepili „překlady“ nad HS portály. Ty až zaschnou, tak je obrousíme. Vlastně celé „patro“ obrousíme, než budeme pokračovat dále.

Poslední zajímavostí jsou schody. Ty nám truhláři začali dělat. Bohužel tak úplně nesedí s naší podlahou, ale dá se to. Hned jsme museli ještě před jejich montáží oštukovat čela schodů, aby se to pak nedělalo úplně blbě. Truhláři nám taky hned namontovali madlo. Pod ním budeme mít LED pásek, ke kterému měl přijít kabel přes držák madla. Ten jsme si speciálně nechali objednat dutý. Nicméně, jsme se s truhláři úplně netrefili do stejné výšky. A to ani u jednoho ze tří kabelů. Takže jsme se švagrem museli madla i držáky sundat, zaříznout rýhu vedoucí od kabelu po střed držáku, vložit do rýhy kabel a vše zaspravit omítkou. Na fotce ještě nebyla zafilcovaná, takže to ještě nevypadalo moc dobře. Nicméně jsem se rozhodl madla nevrtat do doby, než budeme mít všechny stěny domalované.

Co bude následovat? No vlastně pořádně ani nevím, co dělat dřív. Můžu si totiž vybírat. Dovymalování všech pokojů včetně koupelen, které ještě nejsou ani napenetrované. Spravení barvy v místech pro LED pásky. Zapojování světel. Zateplování. Betonování kolem bazénu. Realizace plotů. Realizace ploché střechy nad garáží. Vymalování čel schodišťových stupňů. Samozřejmě některé věci jsou prioritnější, ale pálí mě stejně.

Neuvěřitelné příběhy: Záchodová příhoda. Jo a zateplujeme!

Hned ráno se u nás zastavil tchán, který se pustil do spárování podlahy v hlavní koupelně. Nainstaloval také baterii pro bidetovou sprchu. To já jsem se s rodinou mezitím vydal s vozíkem do stavebnin, kde jsme měli připravené lepidlo od Profi V30 vybrané pro lepení polystyrenu. Byla toho celá paleta, takže z toho nakonec byly dvě otočky.

Po pár hodinách, když jsme se konečně vrátili na dům, již byla spárovací hmota zaschlá, takže se mohlo v koupelně vytřít. A poté jsme se rozhodli konečně nainstalovat záchodovou mísu. A stal se z toho tak trochu horor. Doporučení pro vás? Raději si snad nechte nainstalovat a zapojit záchodovou mísu od někoho, kdo se v tom vyzná.

Ze samotné realizace sice žádné fotky nemám, ale probíhalo to nějak následovně. Nejdříve jsme na závitové tyče, které jsou připevněné k předstěnové záchové konstrukci a které vykukují z obložené stěny, našroubovali dle návodu takové čepy, na které se záchod bude připevňovat. Poté jsme na ně nasadili tlumící podložku a následně i samotný záchod. Ten bylo potřeba následně přišroubovat takovými skrytými šrouby pomocí montážních prodloužených tyček, což se dělalo úplně naslepo, takže hodně blbě. Nejdříve se nám podařilo přichytit pouze jedním šroubem, ale druhý vypadnul. Takže musel záchod dolů. Přidělat šroub. Nasadit záchod na čepy a začít znovu. Podruhé se chytly šrouby oba, ale jeden byl nepochopitelně mnohem dále od stěny, takže byl záchod nakřivo. Takže musel záchod dolů podruhé. Přenastavit čepy a začít znovu. Tady jsme ukroutili první šroub. Takže jsem musel otevřít novou montážní sadu pro další záchod. Pak jsme ukroutili druhý šroub, takže už celá jedna sada byla v pytli. Teprve potom bylo konečně vítězoslavně hotovo. Po dvou a půl hodinách.

Aby toho nebylo málo, tak jsem na začátku zjistil, že v záchodu chybí tento velmi jednoduše vypadající gumový kroužek. Jedná se o těsnění na přívodu vody z nádržky přímo do záchodové mísy. Jak se ztratil? Kdo za to může? Nemám tušení. Ani nevím, zda ho tam nedali při montáži už vodaři nebo zda se ztratil až někdy později. Naštěstí máme ještě dva stejné záchody, takže jsem šel do vedlejší koupelny a vzal si ho tam. Švagr ho vzal, namazal Jarem, aby se do něj trubka lépe zasunula a „hoplá“. Kroužek mu vyskočil z ruky a spadnul někam do zazděného prostoru se záchodovou nádržkou. Z toho už jsem byl docela rozmrzelý, ale to neměl být ještě konec. Šel jsem tedy k poslednímu záchodu, vzal si tam kroužek, osobně jsem ho dal na přívodní trubku a záchod jsme namontovali. Pak jsem šel do koupelnového studia poptat dva tyto jednoduché těsnící kroužky. Naštěstí je umí dodat, ale jelikož je to Grohe nádržka, takže jde i o Grohe těsnící kroužek, je cena za nový jeden kus příjemných 350 Kč (slovy „třistapadesát korun českých“). Jako vážně? Kus gumy? Nerozumím tomu.

Když jsme patřičně odzkoušeli funkčnost záchodu, přichystala nám manželka první oběd v naší kuchyni, kterou si mezitím začala zařizovat. Paráda.

Odpoledne nám přijel na pomoc opět tchán, a jelikož bylo krásně zataženo, byl ideální čas na? Zateplování samozřejmě! Pustili jsme se do toho tedy po hlavě. Namíchat lepidlo, plošně ho mazat na desky polystyrenu tlusté 28 cm a rovnou lepit na stěnu. Kolem HS portálů jsem dával druhou vrstvu vzduchotěsné pásky. Lepivý konec na bok okna a perlinku zatáhnout do lepidla přímo na stěnu. To se následně hned překrylo deskou polystyrenu. Ty jsme moc nevyřezávali, kromě míst, kde byly kotvy pro okna. Přes rám okna se bude na ostění dodatečně lepit ještě polystyrenové desky tloušťky 4-5 cm.

Za zmínku pak ještě stojí montáž krabičky pro zásuvku na fasádě. Ty jsou speciálně koncipované proti vzniku tepelných mostů. Cena tomu odpovídá. Ale práce s nimi byla velmi jednoduchá. Konstrukce se přivrtá na stěnu, kabel se obalí do polystyrenu a je to. Celá krabička je potom obalená okolním polystyrenem. Nakonec jsme dojeli na vrch HS portálů. Než budeme moci příště pokračovat, musíme nejdříve dodělat chybějící lešení na celou stěnu.

Díval jsem se také na náš bazén a díra, kterou jsme pro něj vykopali, je obří. Myslel jsem si, že bude uložen mnohem více na těsno. Takto se na obbetonování spotřebuje neskutečně moc betonu. Musím ještě vymyslet nějaké šalování. Uvidíme.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Další den byl tentokrát „odpočinkovější“ (uvozovky jsou použity zcela záměrně). Pustil jsem se totiž do montáže digestoře, jejíž základní konstrukci jste mohli vidět už na předchozích fotkách s kuchyňskou linkou. Nejdříve bylo potřeba pořádně utáhnout samotnou konstrukci. K tomu mi nechal sádrokartonář matky s vloženou gumou, které by na závitových tyčích perfektně držely, kdyby na konci závitových tyčí byly samostatné matky zabraňující tyčím ještě hloubějšímu zašroubovávání. Jenže ty tam nebyly, takže se matky s gumou akorát s tyčemi protáčely a k žádnému reálnému přichycení nedocházelo. Možná jsem na to šel nějak špatně, ale koupil jsem normální matky a k tomu ještě kontramatky. Snad to splní svůj účel. Držet kontrukci digestoře a šroubovat u toho matky u stropu nebylo samozřejmě nic moc lehkého. Pak přišel na řadu kryt konstrukce. Ten se při skladování nějak ohnul či co a nebyl dokonale kruhový, takže dostat ho na konstrukci byl opět pěkný… náročná práce. Už jsem to vzdával, ale nakonec se to tam nějak podařilo dostat. A poslední bylo potřeba přidělat druhou půlku digestoře k té první. Co bych vám zdlouhavě popisoval. Zase to tam šlo mooooc „dobře“ (jo, zase ty uvozovky). Jednou mi u toho druhá část i spadla na desku, tak doufám, že to pak bude ještě funkční. Když bylo konečně vše zašroubované, byl to moc fajn pocit. Jinak pro info: digestoř jsme si vybrali nerezovou značky Guzzanti. Mají víc typů, ale ta cena už tak pěkná nebyla. Nicméně jsem slyšel, že vyjížděcí typ digestoře za varnou deskou stojí o dost víc.

Do odpočinkového dne jsem si dal ještě jednu lahůdku, a tou bylo seříznutí překážejícího U profilu držící sádrokarton, který mi tam dal sádrokartonář podle mě za trest. Že jsem se na něj málo usmíval. Na pomoc jsem si vzal flexu, ale úplně dobře to nedopadlo. Měl jsem několik bočních zářezů přímo do sádrokartonu. Na koneci to vypadalo dokonce o dost hůř, než je vidět na prostřední fotce. Když jsem měl dořezáno, tak jsem to kolem dokola obetřel finálním tmelem na sádrokartony. Výsledek podle mě dopadnul přijatelně.

Nevím, co dřív aneb víkendová všehochuť

Už jenom nastavování „tagů“ pro tento článek mi dalo dost zabrat. Z toho jde poznat, že se toho opět děje spoustu. Je to o tom, že když se naskytne příležitost, že na stavbě nejsem sám, tak se snažím rychle udělat věci, které se v jednom dělají hodně špatně a pak jdu na věci, které se musí udělat, případně je příležitost udělat něco jednodušeji… No ale pojďme klasicky popořadě.

Začalo to vyzvednutím materiálu – jak jinak. Otočil jsem se tentokrát pouze dvakrát ve stavebninách pro podlahový polystyren, který budu dávat mezi vodovodní trubky. Opět jsem to poptával relativně na poslední chvíli (resp. ráno v den vyzvednutí, takže to nebylo ani moc „relativně“). Nebyl moc velký výběr, ale jelikož se potřebuji dostat na celkových 13 cm s bílým EPSkem a již mám 6 cm, tak jsem musel nějak složit zbývajících 7 cm. Což jsem se rozhodl řešit 4 cm, resp. 5 cm do výšky vodovních trubek, které přejedu další vrstvou, tentokrát 2 cm (celkově tedy 7 cm). Ideální stav. EPS v 4 cm ani 5 cm nebyl zrovna skladem, takže jsem se rozhodl poskládat 7 cm ze 3 vrstev polystyrenu. 2+3+2 cm. Celkově tedy budeme mít vrstev 5! Když jsem volal do stavebnin, tak tam nakonec našli pár volných balíků 5 cm, takže jsem o to zkrouhnul 2 a 3 cm (oni totiž neměli dostatečný počet 2 cm skladem, takže díky za ty nalezené pětky). S vozením materiálu mám již velké zkušenosti, takže narvat auto a vozík na maximum byla sranda.

Ve stavebninách jsem rovnou koupil také nerezové kotvy pro tupé zdění. Koupil jsem od Vapisu jenom jednu krabici, kde bylo 250 kusů. Ty už nám ale skoro došly, takže bylo potřeba dořešit kotvení garáže. Naštěstí Heluz dělá taky nějaké podobné kotvy za podobnou cenu, takže jsem mohl pár kusů doplnit.

Aby bylo kam ten materiál alespoň na chvíli dát, jelikož celý obývák měli zatím zabraný vodaři, byl jsem donucen uklidit boudu. To znamenalo všechno vynosit, roztřídit, vyházet, apod. Všechno použitelné dřevo přišlo na jednu hromadu, všechno pravděpodobně nepoužitelné dřevo přišlo na hromadu vedle boudy (pravděpodobně na táborák), něco jsem odvezl pryč a ostatní věci se složily do vzhlednějších komínků. Vzniknul prostor pro XPS, co nám zatím zbyl z perimetru, a nějaké balíky podlahového EPS.

Vodaři u nás měli skončit po třech dnech, tedy do víkendu. Bohužel se Martinovi, který jim šéfuje, stalo něco s pejskem, tak to nakonec nestihli a bohužel jim u nás zůstal nějaký materiál, který překážel v dokončení podlah. Vodaři napojili rekuperační odtah na Grohe „geberity“ a vyvedli přes stoupačky všechny trubky. A že jich není zrovna málo. Nezdálo se to, ale chlápek říkal, že je ta díra ještě malá. To bych zrovna nečekal.

Další den ráno? Opět dovážka materiálu. Tentokrát to byl fasádní polystyrén, který se musí nalepit mezi dům a garáž, aby se mohla vůbec garáž dozdít. Foto je ovšem z předchozího rána s podlahovým EPS, ale druhý den to vypadalo obdobně.

Tchán se švagrem pokračovali ve zdění boční zdi garáže a z druhé strany nalepili první vrstvu polystyrenu. Celoplošné lepení. Pro zateplení mezi domem a garáží jsem opět na poslední chvíli nesehnal celé desky 280 mm, ale v místních stavebninách měli skladem 200 mm a 80 mm, takže jsme se to rozhodli spojit a nečekat asi dva týdny na celé 280 mm. Jak můžete vidět na fotce, já jsem se mezitím také pustil do obkopání garáže, vytažení nopové folie, která je tedy trochu už potrhaná. Následně se trochu zasype, dá se tam drenážní trubka, která se obsype štěrkem a celé to zasypeme zeminou až po vrch.

Kluci se nakonec tak činili, že nalepili i několik desek 80 mm. Všechno toto lepení není zrovna dobré na slunci a větru, proto to dělali hodně do oběda, kdy je západní strana skrytá ve stínu.

Pak jsem se pustil do natažení kabelu pro čerpadlo do studny. Původně jsem kabel nechtěl řešit žádný, jelikož jsem si představoval, že budeme mít čerpadlo v technické – neřeší se kabely, člověk k tomu má rychlý přístup, atd. Jenže pak jsem se od pár lidí dozvěděl, že čerpadlo (myšleno čerpající vodu ze studny) v technické není úplně dobré, jelikož to dělá neskutečný hluk. Vodař mi to potvrdil, takže změna a čerpadlo půjde (pravděpodobně) do studny. K natažení kabelu jsem využil toho, že jsem nebyl na stavbě sám. Nejdříve jsem natáhnul průchodku z technické ke studni. Výhoda byla, že provázek už byl uvnitř, jelikož délka průchodky byla asi 25 metrů. Připravil jsem si kabel a spolu se švagrem jsme šli na to. Já tahal za provaz v technické a on strkal kabel do průchodky u studny. Aby mohla probíhat nějaká domluva, museli jsme si u toho zavolat. Nakonec se vše povedlo. Z jedné strany šel kabel do rozvaděče a z druhé jsem ho schoval u studny do pytle a oblepil.

S vidinou toho, že sousedovi přijede bagr, jsem se místo do pokládky polystyrenu pustil do obsypávání vodovodní trubky pískem. A dělal jsem to až do chvíle, než mi soused řekl, že se sice snažil bagr domluvit i pro mne, ale že nemá čas a musí jet ještě na jinou domluvenou práci.

Bylo tedy načase se pustit konečně do zateplení podlahy. Rozhodl jsem se zatím nedělat spodní “šestku” ve zbytku domu, ale že nejdříve udělám druhou (třetí a čtvrtou) vrstvu v obýváko-kuchyni, kde se zpracuje nejvíce materiálu. Začala tedy pokládka, tentokrát ne kolem kabelů, ale kolem vodovodního potrubí. Kolem potrubí pro teplou vodu, které je vysoké 5 cm jsem dával vrstvu 50 mm EPS, resp. 20+30 mm, a kolem trubek pro studenou, které jsou s izolací vysoké 4 cm, jenom 20+20 mm s tím, že ty kousky spolu s trubkou zakryji ještě 10 mm EPS, na což jsem si koupil několik desek. Zbytek pak opět 20+30 mm.

Přestože se opět muselo dost řezat (ulamovákem a malou pilkou), šlo to mnohem lépe, než první vrstva. Zaprvé jsem v tom měl již praxi a zadruhé jsem už nemusel vyrovnávat podlahu pískem. Nakonec se přidala i manželka a obývák jsme dokončili. Příště, až vodaři konečně dokončí práci v technické, se konečně pustím do podlahy tam. A když se podíváte na to, jací hadíci nám teď z technické vedou po chodbě, bude to ještě zábava.

Kabelová mise a první návštěva vodařů

Dnes jsem toho neměl v plánu moc. Hlavně vyzvednout kabely pro jejich zítřejší roztahání po domě. Současně se však nejedná o všechny kabely, ale pouze o ty, které budou zabudovány do podlahy a hlavně do stěn, tedy budou vedeny v elektrokanálcích. Na to se moc těším. A zároveň mám obavu, jestli to těmi kanálky půjde v pohodě protahovat. Uvidíme.

Když jsem se poprvé sešel s elektrikářem, začal na mě chrlit názvy kabelů a různé trasy, kudy budou vedeny. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval, ale nakonec jsem si všechno rozkreslil na zeď, a vše bylo jasné jako facka. Zbývalo tedy napočítat délky kabelů a někde je objednat.

Už jsem to psal v jednom z nedávných článků, ale napočítat délky kabelů nebyla nakonec žádná sranda, a i když jsem si na to udělal profi tabulku v excelu, trvalo několik nocí, než jsem se dopočítal. Jeden večer zabraly zásuvky (kabel CYKY 3×2,5). Další večer (možná snad dokonce dva, protože to není sranda) jsem řešil rozvržení světel a umístění LED pásků (kabel pro LEDky CAT 5 UTP slaněný průměr 0,5). Vše je samozřejmě potřeba uvažovat v závislosti na řešení inteligentního ovládání Loxone. Další večery jsem pak řešil umístění vypínačů (kabely CAT 7 přímo od Loxone, na které se připojují i pohybová čidla), teplotních senzorů v podlaze, internetových zásuvek (kabely CAT 6, na které se připojují i další věci, jako jsou “prodlužovače” wifi signálu nebo kamery) a v neposlední řadě televizní zásuvky (elektrikář si vyžádal speciální celoměděný koaxiální kabel o průměru 6,8).

Skoro všechny kabely jsem nakonec bral v místním velkoobchodě. Jenom ten celoměděný koaxiální kabel neměli. Nakonec jsem ho našel a objednával na Alze. A samozřejmě CAT 7 objednaný přímo z Loxone shopu. Jak můžete vidět výše, kabelů bylo nakonec docela dost a auto se pod jejich tíhou docela prohnulo. První várka kabelů jenom za přibližně třicet tisíc. Ale co by člověk pro inteligentně řízenou domácnost neudělal, že?

Dnes se na stavbě neřešily jenom kabely, ale také se k nám poprvé podívali vodaři. Ty jsem si objednal také pro prořezání průchodek pro rekuperaci. Zkušení chlapi. Na začátku jsme prošli celou stavbu, řekli si, co kde bude a co bude jak potřeba udělat. Hlavně promyslet výšky, kudy bude vedena voda, kanalizace, voda z domu ven, apod. A samozřejmě kudy povede rekuperace.

Na proražení děr pro vývod a odvod vzduchu z a do domu si přivezli mega korunku o průměru 275 mm (bohužel nemám foto). Byla fakt obří. Nic se s ní však nepovedlo. První problém byla voda. Pro chlazení vrtačky bylo potřeba natáhnout vodu ze studny. Při -8 stupních žádný med. Jak můžete vidět na fotce, voda nám ve studni vystoupala oproti létu opravdu vysoko. Nicméně abychom dostali vodu až do vrtačky, bylo potřeba použít zdvojenou hadici. Ten mráz tomu taky moc nepomáhal a z hadice to nějak moc neteklo. Šlo se na to tedy bez vody. Druhý problém byl, že si chlapi zapomněli držák pro vrtačku, aby ji nemuseli s tou obří korunkou držet v ruce. Šli na to tedy ve dvou. Jeden držel vrtačku a druhý vrtal. Nakonec však nastal třetí problém, a tím byla samotná vrtačka, která nechtěla moc vrtat. Asi kvůli tomu mrazu, nevím, ale vůbec to nešlo, takže se celá akce s obří korunkou odpískala.

Omítky jsou však už skoro za dveřmi a dodatečně díry nikdo dělat nebude, takže jsem jim nakonec řekl, aby to zkusili provrtat postupně a ten kus zdi prostě vybourali ven. To se nakonec povedlo, ale vykroužené by to přeci jenom vypadalo určitě lépe. Díry jsem hned zadělal polystyrénem, aby těmi obřími dírami neutíkalo to málo tepla, co uvnitř máme.

Dalším úkolem bylo provrtat průchodky pro rekuperaci uvnitř domu. Tedy jenom šest děr, kterými bude rekuperace procházet přes nosné zdi, přes které jsem si předem nevyvrtal díry. Průměr 125 mm. U toho jsem osobně nebyl, ale výsledek vypadal dobře.

A jako poslední věc, co u nás vodaři při první návštěvě udělali, byly rozvody vody a kanalizace, které nebudou schované v přizdívkách, takže je potřeba je zazdít. Jednalo se o umyvadlo na záchodě, kde není moc místa, a budoucí sprcha pod schody, která tam možná za několik desítek let bude, možná ne. Uvidíme, jak na tom v důchodu budeme, ale lepší je být připraven.

Na mě pak zůstal úklid toho nepořádku. Škoda, že neměli vodaři čas ještě před položením asfaltových pasů. Takhle jsem musel opět celé přízemí pečlivě vyluxovat a připravit ho pro zítřejší tahání kabelů. S tím se ale při takovém bourání musí počítat. Co mě ovšem zklamalo, a nedělám si iluze, že by to s jiným dodavatelem bylo jinak, byl „mokrý“ nepořádek, který při zazdívání rozvodů na hydroizolaci udělali. Trochu moc bordelu na dvě drážky. Připadalo mi to, jako by vyzdívali půlku domu. Mrzí to hlavně proto, že se s tím člověk před pár dny tak piplal a teď to takhle vypadá.